KRKONOŠE SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO STŘEDNÍ MORAVA JIŽNÍ MORAVA VYSOČINA VÝCHODNÍ ČECHY ČESKÝ RÁJ ČESKÝ SEVER SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ PLZEŇSKO ŠUMAVA JIŽNÍ ČECHY PRAHA OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
VYSOČINA
  Dopravní přístupnost
Informační centra
Města a obce
Osobnosti a rodáci
Destinační management
 
Příroda a její ochrana
  Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
Kultura, zábava, sport
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Katalog KUDY Z NUDY
Aktivní dovolená
 
Památky a zajímavosti
  Památky UNESCO
Památkové rezervace
Památkové zóny
Hrady a zámky
Památky a architektura
Církevní památky
 
Turistika a volný čas
  Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Pohádkové regiony
 
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
Kongresová turistika
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
 
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
 
Království perníku

Historie obce Hamry nad Sázavou [ Historie (archivní dokument) ]

Někdy mezi lety 1357 až 1409, se na území dnešních Hamrů nad Sázavou, v poměrně hlubokém údolí řeky, která dala obci přívlastek, objevuje první železárna, hamr. Vše souvisí s nálezy železné rudy, která se v širším okolí začala těžit kolem roku 1300. Tehdy se už totiž těžba zdejšího stříbra nevyplácela a místní limolit, hnědel, krevel a ocelek má celkem dostatečných 20-30% železa. Aby mohla být v oblasti Hamrů nad Sázavou založena několikasetletá tradice výroby a zpracování železa, bylo však nutné ještě dvou dalších surovin - vápence a dřevěného uhlí. Ložiska vápence se našla brzy, okolní prales poskytl i dostatek kvalitního dřeva, a tak se zde v polovině 15. století setkáváme už se 4 železárnami - v části dodnes zvané Šlakhamry je to Flexlinův hamr, v Najdeku Václavův, v Dolních Hamrech hamr Fiklův a konečně v Hamrech Horních je to hamr Heršův.

Vlastním majitelem hamru ovšem samozřejmě nebyl hamerník zodpovědný za chod železárny, ale vrchnost. Tou byl v této oblasti žďárský cisterciácký klášter a na druhé, západní straně, páni z Ronova. A právě Čeněk z Ronova v roce 1409 zabírá 5 klášterních hamrů. To v praxi znamenalo, že hamerníci vyrábí železo pro něj a ne pro mnichy. Klášter se ovšem odvolal k soudu, ten mu vyhověl a ronovský uchvatitel musel pod hrozbou exkomuninace statky vrátit. Pro nás je tento soudní spor důležitý především proto, že se v příslušných dokumentech uvádějí jména železáren, a tím tak potvrzují jejich existenci.

Všechny železárny na území dnešních Hamrů nad Sázavou, občas úspěšné, občas s úspěchy menšími přežívají většinou nejpozději do přelomu 17. a 18. století. Hamerníci jsou poměrně často středem ekonomických zájmů šlechty či zámožnějšího měšťanstva, protože ti v nich a v jejich železárně vidí způsob, jak svému majetku přilepšit. Proto si šlechta často osobuje správu nad železárnami, měšťané hamry či jejich části i s pracujícími kupují. Postupem času se rozšiřují, stávají se z nich rozlehlé panské dvory, jakým byl například Frendlův statek v Horních Hamrech, popřípadě jsou základem zemědělské usedlosti. Souběžně však začíná upadat jejich význam jako železáren. Šlakhamerský hamr byl přestavěn na mlýn někdy kolem roku 1694, najdecký zaniká ještě před rokem 1600, Frendlův hamr kupuje v roce 1708 nejznámější žďárský opat Václav Vejmluva a na jeho základě buduje jeden z největších feudálních dvorů okolí, a konečně o fiklovském hamru v dnešních Dolních Hamrech se v prvním dvacetiletí 18. století již hovoří jako o dvoru, zemědělské usedlosti. (Mimochodem právě tento hamr je zajímavý tím, že v polovině 16. století zde nemá hlavní slovo hamerník, ale mistrová hamernice Kateřina, vdova po bývalém hamerníkovi Prokšovi.)

Avšak se soumrakem železáren se naopak do dějin začíná zapisovat vlastní vesnice. Její nejstarší částí je Najdek. Sídlo vzniká jako obec průmyslových dělníků u železáren, ale nejenom nich. V roce 1750 funguje v Najdeku výrobna cihel a dřevěného uhlí, pracují zde tři zedníci, tesaři, kožedělník a přadlena. Velmi rozšířené je tkalcovství, několik lidí se živí těžbou a zpracováním kamene. Kolem roku 1784 je v Najdeku 32 domů, v nich žije 39 rodin, což představuje celkem 209 lidí.

O něco později se rozrůstá i dvůr vzniklý z fiklovského hamru na území dnešních Dolních Hamrů. I ten po většinu času patří žďárským cisterciákům, patří k němu tzv. Leskovský dvůr, podle kterého se dodnes jmenuje místní část Leskovice. Leskovský dvůr se v archivních materiálech poprvé zmiňuje v roce 1635. Díky žďárskému opatovi V. Vejmluvovi a jeho koupi jak frendlovského, tak i fiklovského a leskovského dvora se začínají psát dějiny obce Hamry nad Sázavou. Kolem dvorů, které se v pronájmu sedláků úspěšně rozvíjejí, se začínají stavět nové domy, a tak se zde v roce 1787 setkáváme asi s dvacítkou rodin, které jsou celkem vázány 52 dny ruční roboty.

Dnešní místní část Najdek se společně se Šlakhamry rozvíjí jako samostatná obec až do druhé světové války. Tradice železa zdejším obyvatelům zůstala v krvi, na konci 18. století zde došlo ke zřízení drátoven a kovářských dílen. Ve vsi je mlýn i krčma, v roce 1802 je za peníze věnované všemi občany Najdeku odlit zvon "ku cti a chvále Boží od obce najdecké". V okolí šlakhamerského statku se osada začíná rozrůstat ve 20. letech 19. století. Rytíř Josef z Kreuzinfeldu oblast obsazuje východočeskými evangelíky, kteří se svým vyznáním odlišují od Najdeku i Figlhamů. V roce 1832 se oblastí Žďárska přehnala jedna z posledních morových epidemií a té jenom v Najdeku podlehlo 28 lidí. V roce 1855 je v Najdeku postavena škola, do té doby probíhalo vyučování v pazderně. Velkým prokletím pro Najdek jsou na konci 19. století požáry, které úplně zlikvidují několik domů. V roce 1909 se začíná s přestavbou najdeckého mlýna na elektrárnu. V budoucnu to bude jedna z největších elektráren, která dodává energii do mnoha okolních obcí i do Žďáru. Podle kronik najdečtí obyvatel‚ pozorují v roce 1910 se zaujetím Halleyovu kometu, aktivně se zapojují do veřejného života (pořádá se velké množství divadelních představení), na fronty 1. světové války odchází v roce 1914 celkem 14 lidí. V průběhu válečného konfliktu se i v Najdeku pořádají nejrůznější sbírky na pomoc rakouským vojínům.

Po válce najdečtí obyvatelé vítají s nadšením vznik samostatné republiky, na počátku roku 1921 žije v Najdeku a Šlakhamrech 242 lidí v celkem 61 domech. V obci je velké množství kameníků (až 30) pracujících v blízkých lomech, ostatní obyvatelstvo se živí zemědělskou malovýrobou či pletením vlasových sítěk. V době první republiky se najdecké obyvatelstvo profiluje spíše pravicově, narozdíl od obyvatel Horních a Dolních Hamrů, kteří ve volbách svými hlasy podporují sociální demokraty a komunisty. V Najdeku vzniká chudobinec, nejdůležitějším zdrojem financí pro najdecké jsou stále lomy. V době hospodářské krize obyvatelé Najdeku i Hamrů získávají práci díky obrovskému polomu, který na podzim roku 1930 postihl okolní polesí. V roce 1933 se začíná stavět a v roce následujícím je dostavěna najdecká kaplička. S hrůzou se najdečtí dozvídají o mnichovských dohodách, pozdější mobilizace se dotkla celkem 21 muže. V roce 1939 se tak začíná stavět nová železnice z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu do Tišňova a pro stavbu ve zdejším úseku byl vybrán právě kámen z najdeckých lomů.

Horní a Dolní Hamry se vyvíjely nezávisle na Najdeku. I zde se přežene hladomor v roce 1832, který pokosí téměř 3 desítky lidí. V roce 1866 se zde utáboří pruské vojsko a v roce 1867 se Dolní a Horní Hamry oddělují od Najdeku a vzniká samostatná obec. Roku 1871 je postavena zdejší kaplička, o 7 let později jeden z monumentů obce, kamenný most přes řeku Sázavu. Stavební ruch neutichá ani v roce 1897, kdy se začíná stavět železnice spojující Německý Brod se Žďárem, prvnímu vlaku hamerští mávají už příští rok. V témže roce (1898) je také založen Sbor dobrovolných hasičů, jehož tradice je tedy již více než staletá .

V roce 1900 žije ve Flighamrech (to je původní úřední název pro Dolní Hamry) celkem 423 obyvatel. Do první světové války odchází celkem 76 mužů, někteří z nich později působí i v legiích. Na památku padlých je ihned po válce postaven pod bývalým leskovským dvorem pomník. V roce 1926 otevřel Družstevní spolek Vzájemnost - Včela v Dolních Hamrech prodejnu, kde se prodává dodnes. Polom z roku 1930 přinesl práci a zanechal po sobě i lesní železnici a pilu, obojí v polesí Roudeň. Podle odhadů polom způsobil v lese až 80% škody. V roce 1931 pracuje v lesích asi 60 lidí, kromě místních jde většinou o Rusíny a Slováky. Dřevo se likvidovalo obtížně a pomalu, proto žďárský velkostatek v roce 1932 zahájil pokus pálením dřeva v milířích. Avšak neúspěšně.

V době II. světové války působí i v Hamrech organizace Národní souručenství, členství je považováno za projev češství. Stejně pročeské je i místní četnictvo, v okolních lesích působí i několik partyzánských skupin. V době války také končí najdecká kronika. Staví se železniční trať a osvobození se Hamry dočkávají v noci z 9. na 10. května. I v Hamrech vítězí ve volbách roku 1946 komunisté a na pomník hrdinům 1. světové války jsou vepsána další jména. Po únorovém puči 1948 se také v Hamrech násilně vytvářejí zemědělská družstva, i když s velkými problémy. V budovatelském nadšení se však daří postavit místní rozhlas, hřiště, jsou opraveny silnice a škola. Staví se také budova místního národního výboru, a hlavně místní kino, které nahrazuje kino pojízdné, které do Hamrů zavítalo pouze občas. Už v prvním roce promítání (1952) jej navštívilo více než 10 000 diváků. V roce 1953 je zahájen provoz na nové železniční trati a kronikáři si neustále stěžují na špatnou práci násilně vytvořeného JZD. V Najdeku je dokončen vodovod, náročnou prací dobrovolníků byl v roce 1958 dokončen i vodovod pro celou vesnici. V obci se objevují první televizory (u nich se schází i desítky lidí), je zřízena autobusová doprava do Žďáru, lidé se baví na tanečních zábavách a zakládají různé zájmové spolky, už z dob první republiky funguje místní knihovna. V roce 1965 se narodila 1000. občanka Hamrů a připravuje se stavba velkého kulturního domu. Ta s vypětím všech sil pokračuje i přes rok 1968 a je dokončena v roce 1975. Po několik let funguje nejenom jako kulturní centrum obce, ale i širokého okolí. Poslední taneční zábava se v něm uskutečnila v roce 1993, od té doby funguje především jako sklad. Jsou také postaveny nové objekty JZD a dva bytové domy pro jeho zaměstnance. V roce 1978 Hamry postihla tragédie, když při výbuchy mlýnu na dřevní moučku (na místě bývalé elektrárny) přišli o život 4 lidé. V roce 1980 je za kulturním domem dokončena nová mateřská škola, v osmdesátých letech v Hamrech místní organizace Svazarmu pořádá přebory České republiky v závodě terénních motocyklů. Rok 1989 znamená pro Hamry především skutečnost, že přestává být místní částí Žďáru nad Sázavou a po referendu v roce 1990 se stává samostatnou obcí. Devadesátá léta jsou v investiční výstavbě zaměřeny především na plynofikaci celé obce, která je definitivně dokončena v roce 1998. Obec se otvírá turistickému ruchu jak otevřením soukromého penziónu, tak i vybudováním vyhlídkové turistické trasy v jejím okolí, která nese název Hamerský vycházkový okruh.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 25.08.2004 v 11:22 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
Regiony a oblasti ČR
  Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
 
Vyhledávání
  Vyhledávací centrum
Rejstřík oblasti
Databanka akcí
 
ZPRÁVY A AKTUALITY
  Tiskové zprávy
Aktuality
Zprávy horské služby
 
Služby pro turisty
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
Sněhové zpravodajství
 
Kalendář akcí oblasti
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
Folklor a tradice
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
Regionální rozvoj
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba